Máte strach mluvit anglicky nebo jiným cizím jazykem? V tomto článku se dozvíte, co za tím stojí a jak to překonat.
Možná to znáte.
Sedíte na pracovním meetingu. Rozumíte všemu (nebo skoro všemu). Když vám kolega pošle e-mail v angličtině, odpovíte bez větších problémů. Čtete články, sledujete seriály, posloucháte podcasty.
A pak to přijde. Paralyzující šíp v podobě nečekané otázky, která míří přímo na vás.
„What do you think about this?“
Srdce se rozbuší, svaly ztuhnou, mozek se zpomalí. Snažíte se narychlo spíchnout alespoň nějakou smysluplnou odpověď, ale zmůžete se jen na neurčité “Well, maybe, but… Yeah.”
Oddychnete si, že se vám alespoň podařilo setřást pohledy ostatních, ale vaše sebevědomí zajede hluboko do sedačky a tam už do konce meetingu zůstane.
Hned poté vás samozřejmě začnou napadat různé chytré formulace, kterými jste se mohli blýsknout, jen kdyby… Co vlastně?
Zní vám to povědomě? Tyto situace zažívá velké množství lidí, kteří anglicky objektivně umí docela dobře.
Proč tedy mají lidé strach mluvit anglicky?
Domněnka versus fakt
Nejdřív je dobré uvést jednu důležitou věc na pravou míru: To, jak si lidé svůj strach mluvit anglicky vysvětlují, často není skutečnou příčinou. Hodně klientů, kteří se na mě obracejí se zájmem o individuální výuku angličtiny nebo jazykový mentoring, mi zprvu říká:
„Nemluvím, protože moje angličtina není dost dobrá.“
Nehledě na to, kolik měsíců či let už studiem angličtiny strávili, jsou přesvědčení, že k tomu, aby mohli plnohodnotně komunikovat v angličtině, potřebují “dohnat” mezery ve slovní zásobě, frázích nebo gramatice. Úplnému začátečníkovi neodporuji – bez cihel se dům postavit taky nedá. Všem ostatním ale povím, že jim ráda tuto domněnku vyvrátím. A ať si raději nazují pohodlné boty, protože spíše než na okružní jízdu po slovíčkách, ustálených frázích a správných slovesných časech se společně vydáme na dobrodružnou výpravu, při níž se kromě jazyka budeme brodit polem psychologie a potit se při posilování jazykové kondičky.
Vědecké vysvětlení
V psychologii se tento jev, kdy používání určitého jazyka v člověku vyvolává stres či jiné negativní emoční reakce, nazývá language anxiety (jazyková úzkost). Právě úzkost může výrazně ovlivnit schopnost člověka daný jazyk používat, respektive jím mluvit – a to i když rozumí dobře.
Jak to tedy skutečně je?
Jestliže anglicky rozumíte a jste schopni (i když třeba s pomocí překladače) napsat e-mail nebo komentář pod příspěvek na Facebooku, vaše znalost angličtiny je nejspíš dostatečná. Jádrem pudla je strach a nedostatečné sebevědomí při jejím používání.
Strach z chyby
Mnoho lidí si ze školy odnáší jednoduchou rovnici:
Chyba = špatně.
Chyby se ve škole opravují červenou propiskou, testy mají jasnou hranici správně-špatně a výkon se hodnotí známkami – to vše vytváří ustavičný tlak a oprávněné obavy z toho, že chyba se neodpouští.
Jenže reálná komunikace funguje jinak.
V běžné konverzaci jsou chyby normální, očekávané a často úplně nepodstatné.
Rodilí mluvčí dělají gramatické chyby také. A přesto komunikace funguje.
Ač gramatická dokonalost může člověku v určitých situacích přinést plusové body, klíčová je v první řadě srozumitelnost.
Chyby se ve škole opravují červenou propiskou, testy mají jasnou hranici správně-špatně a výkon se hodnotí známkami – to vše vytváří ustavičný tlak a oprávněné obavy z toho, že chyba se neodpouští.
V běžné konverzaci jsou chyby normální, očekávané a často úplně nepodstatné.
Strach z hodnocení ostatních
Mnoho lidí má pocit, že když promluví anglicky, ostatní budou hodnotit jejich gramatiku, všimnou si každé jejich chyby a budou si o nich myslet, že nejsou dost kompetentní.
Psychologie popisuje tento jev jako spotlight effect.
Středobod vlastního vesmíru
Výzkumy sociální psychologie ukazují, že lidé mají tendenci přeceňovat, jak moc si jich ostatní všímají. Ve skutečnosti však většina lidí přemýšlí hlavně sama o sobě.
Jinými slovy, když řeknete větu s drobnou chybou, velmi pravděpodobně si toho většina lidí vůbec nevšimne.
“Lidé mají tendenci přeceňovat, jak moc si jich ostatní všímají. Ve skutečnosti však většina lidí přemýšlí hlavně sama o sobě.”
Perfekcionismus
Lidi se sklony k dokonalosti při komunikaci brzdí myšlenky, jako jsou:
- „Musím to říct správně.“
- „Nejdřív si to přeložím v hlavě.“
- „Ještě chvíli počkám, až to zformuluju lépe.“
A výsledek?
Člověk se tak dlouho snaží o bezchybnou formulaci, až propásne moment, kdy ji mohl jednoduše říct.
Perfekcionismus je zrádný, protože vypadá jako snaha o kvalitu. Ve skutečnosti ale často znemožňuje spontánnost.
Dva režimy mozku
Při práci s jazykem umí náš mozek fungovat ve dvou různých režimech – studijním a komunikačním.
Studijní režim
Tento režim mozek aktivuje při učení. Soustředí se při tom na následující:
- analyzování gramatiky
- přemýšlení o pravidlech
- kontrola správnosti
Komunikační režim
Ten používáme při reálné konverzaci. Pro něj jsou charakteristické tyto rysy:
- rychlost
- improvizace
- zaměření na smysl sdělení
Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk snaží komunikovat ve studijním režimu.
Je to podobné, jako kdyby pianista při koncertu přemýšlel o každém prstu zvlášť.
Technicky to možné je.
Ale hudba tím dost utrpí.
Úzkostliví profesionálové
Strach mluvit anglicky mívají velmi často profesionálové, jako jsou manažeři, podnikatelé nebo freelanceři.
Proč tomu tak je?
V profesním prostředí je často silný tlak na kompetenci, reputaci a profesionalitu, a tak lidé mají obavu, že i jazyková chyba může jejich profesionální renomé narušit.
Realita je ale často k chybám mnohem vstřícnější. V mezinárodním prostředí dnes většina lidí komunikuje v angličtině jako ve svém druhém jazyce a drobné nepřesnosti, zobecňování či menší gramatické prohřešky jsou běžnou součástí komunikace, které nikoho nepohorší – pokud je celkový význam sdělení srozumitelný.
V profesním prostředí je často silný tlak na kompetenci, reputaci a profesionalitu, a tak lidé mají obavu, že i jazyková chyba může jejich profesionální renomé narušit.
Jazykové sebevědomí se dá trénovat
Je důležité si uvědomit, že strach z mluvení není trvalá vlastnost.
Je to dovednostní a psychologický návyk, který se dá postupně změnit.
Tipy pro odbourání strachu z mluvení:
- Mluvte pravidelně daným jazykem v bezpečném prostředí, kde se dokážete uvolnit a nezaobírat se tím, co si o vás druzí myslí;
- Nacvičujte si reálné situace, ve kterých daný jazyk používáte (meeting, prezentace, networking);
- Zaměřujte se na srozumitelnost sdělení namísto dokonalé gramatiky;
- Odhodlejte se občas k nějaké menší jazykové výzvě, která je mimo vaši komfortní zónu.
Podobně jako ve sportu platí i u strachu mluvit anglicky jednoduché pravidlo:
Sebevědomí roste hlavně zkušeností.
Malé cvičení
Vzpomeňte si na tento článek při příštím mítinku v angličtině a:
- řekněte o jednu větu víc, než jste původně plánovali,
- nepřipravujte si ji dlouho dopředu,
- sledujte reakci ostatních.
Pravděpodobně zjistíte něco překvapivého: Konverzace úplně normálně poběží dál. Avšak s každým takovým “cvičením spontánnosti” váš strach mluvit anglicky zase o něco zeslábne.
Trápí vás strach mluvit anglicky?
Chcete-li strach z mluvení anglicky odbourat a nabýt sebevědomí při pracovních mítincích nebo na cestách, ozvěte se! Pomáhám lidem zůstat sami sebou, i když mluví anglicky.
