Kdyby neexistovala paměť, představoval by mozek v rámci našich každodenních činností v podstatě takový (byť pravda, že pořád dost sofistikovaný) průtokový ohřívač. Veškeré úkony bychom byli schopni provádět jen formou bezprostředního napodobování (případně vylepšeného vlastní invencí), nebo neustálým znovuobjevováním toho samého. Řeč jakožto komplexní proces založený na nápodobě a pochopení gramatických, zvukových a kontextuálních vzorců, by proto bez paměti patrně nebyla možná vůbec. Zatímco v raném dětství celý proces učení jazyka (ať už mateřského, nebo cizího) probíhá podvědomě, v dospělosti, respektive od školních let, kdy se učíme o jazyce uvažovat teoreticky, se už při něm bez vědomého osvojování si mluvnických pravidel, významu a výslovnosti slov a jejich vzájemné kombinovatelnosti obejdeme jen stěží.
Paměť slouží jako univerzální abstraktní úložiště veškerých poznatků, schopností a dovedností, které získáváme prostřednictvím životních zkušeností. A stejně jako se liší naše smyslové vnímání reality (někdo informace vnímá více očima, někdo ušima a stejně tak se různí citlivost i ostatních smyslů), s různou lehkostí či obtíží se různým lidem nové vjemy zapisují do paměti.
Mnemotechnika zahrnuje pomůcky a metody ulehčující zapamatování a zvětšující rozsah paměti. „Mnemo“ pochází z řečtiny, v níž mními znamená paměť.
Znát dobře svoji paměť, a tím pádem ji umět efektivně využívat, může člověku čertovsky přijít vhod nejen při studiu cizího jazyka, ale v podstatě při učení se čehokoliv nového. To, jaké jsou vaše silné „mnemostránky“, přitom můžete poměrně banálním způsobem: Zamyslete se, nakolik složité je pro vás zapamatovat si něčí jméno nebo název (kapely, obce, léku…), číslo nebo sled různých znaků (telefonní číslo, SPZku, delší heslo), anebo nějaký seznam (nákupní seznam, recept, zastávky MHD nebo sjezdy z dálnice při delší cestě)? Jak snadno a detailně si vybavíte písničku, nedávno navštívené místo nebo tvář konkrétního člověka? A konečně, s jakou činností se vám často pojí naučená slova v cizím jazyce (četba, sledování filmů, konverzace v cizím jazyce, psaní mailů…)? Dopřejte si chvíli a ohodnoťte se (buď slovně, nebo třeba na škále 1-5), jak si v jednotlivých typech situací obvykle stojíte. Pravděpodobně zjistíte, že některé druhy informací se vám pamatují mnohem lépe než jiné. Například že si dopodrobna vybavíte čekárnu u zubaře, kde jste už rok nebyli (jestli je to ovšem váš případ, koukejte se hned objednat!), a naopak PIN ke kartě lovíte pokaždé, když ho obchodník vyžaduje. Nebo že vám hned naskočí písnička ze včerejšího filmu, ale pořád se vám pletou jména sousedových dětí. Zkuste si zároveň vzpomenout, kdy naposledy jste měli „brouka v hlavě“, kde a jak jste se naučili své nejnovější slovo (nehledě na jazyk) a čím jste si pomohli k zapamatování nějakého názvu nebo čísla. Máte hotovo? Pokud ano, bezva. Pojďme si tedy říct, jak ze závěrů tohoto paměťozpytu vytěžit co nejvíc bilingvního zlata.
Než však přijde předeslaná katarze, rozmělním ještě napětí malým vizualizačním cvičením.
Představte si svoji paměť jako obří halu. Uprostřed ní se tyčí vysokánská hromada rozličných předmětů, na které se úplně u země krčí vaše oblíbené hračky z dětství a talíř s babiččinými lívanci, po nich se válejí lístky do kina z prvních rande, prázdná lahev od broskvové vodky, krabička Startek, maturitní šerpa, sem tam nějaké staré oblečení, pár knížek, hrníček na kafe z bývalé práce, fotka z kamarádovy svatby… Jednoduše různé suvenýry spjaté s vaší minulostí. Po celé hale jsou roztroušení známí lidé (případně zvířata), od příbuzných, současných i ex-partnerů až po strejdova psa a prodavačku z pekárny, kam chodíte pro housky. A podél stěn haly stojí stovky regálů s různě velikými šuplíky, které má na starosti pan Filip.
Pan Filip je správce celého archivu a je zodpovědný za udržování pořádku. Každá nová informace nebo zážitek, který mu přistane na stole v přijímací kanceláři, musí opatřit klíčovými slovy, označit, jestli se jedná o informaci emočního nebo praktického rázu, a uložit je do šuplíku obsahujícího podobné informace. Pan Filip je velice systematický, pečlivý a shodou šťastných okolností do archivu nastoupil přesně v den, kdy jste se narodili, takže má o všech vzpomínkách obdivuhodný přehled.
Tento téměř dokonalý systém však občas panu Filipovi nabourá jeho charakterově dosti odlišný kolega pan Hosip. To je totiž pořádný zmatkář, navíc se sklonem k ukvapenosti a panickým strachem z inspektorky Stresové, která jednou za čas chodí do archivu na kontrolu. Pan Hosip sice většinu pracovní doby profláká, takže bývá neškodný, ale občas, když ho přepadne záchvat horlivosti nebo zastupuje pana Filipa z důvodu dovolené nebo nějaké indispozice, je pak celý archiv vzhůru nohama. Nově došlé informace založí někam náhodně do šuplíku, aniž by je oštítkoval a zaevidoval do systému, anebo je prostě hodí do velké bedny u vchodu s nápisem RŮZNÉ. Tam jsou potom sice pořád na očích, ale těžko se zpětně dohledává, kam vlastně patří.
A teď, když víte, jak to ve vaší hlavě chodí, se můžeme konečně podívat na to, jak roztržitého Hosipa udržet při učení cizího jazyka co nejdál od válu.
Vizualizace (představivost) – Vytvořte si v hlavě k novému slovíčku nějaký obraz. Například u anglického slova wander (toulat se, bloumat) si představte, jak se loudavým krokem procházíte někde v přírodě. Nebo u španělského edificio (budova) si můžete představit například moderní prosklenou kancelářskou budovu, kde je napsané Edificio A. Čím detailnější obraz si vytvoříte, tím lépe.
Asociace – Slovo si spojte s něčím vizuálně nebo zvukově (byť jen zdánlivě) podobným, nehledě na jazyk. Například francouzské la fille (dívka/dcera) připomíná české fialka. Můžete si představit dívku držící fialku. Nebo španělské la tarjeta (karta) si můžete spojit s anglickým target (cíl), pokud už druhé slovo znáte.
Rým či rytmus – Zvlášť u delších slov či frází může pomoct zkusit je skandovat, vytleskat si je do rytmu nebo je napasovat do melodie (existující nebo improvizované). Například německé die Übersetzerin (překladatelka), francouzské Il n’y a pas de quoi (Není zač) nebo anglické Not that I’m aware of (Nic, o čem bych věděl) mohou rozhodně posloužit jako základ pro chytlavou popovou skladbičku!
Tvůrčí ztvárnění – Nově naučené slovo či frázi nějak kreativně zpracujte: Nakreslete si komiksový obrázek, vytvořte si krátký dialog, vymyslete básničku nebo si představte, že byste tak volali na svého psa…
A při tom všem samozřejmě neopomíjejte správnou výslovnost – pište si k ní poznámky, říkejte si slova nahlas a trénujte mluvidla, abyste se pak nezalekli vlastního hlasu, až dojde na lámání chleba a vy se rozhodnete nové přírůstky ve slovníčku provětrat v nějaké konverzaci.
Jak se učím já?
Já jsem silně hudebně a vizuálně zaměřený typ, proto při učení nových slov používám nejčastěji zvukovou podobnost a rytmus a představuju si obrazy nebo krátké scény. Nesmírně si proto užívám svoje podomácké studium řečtiny, ve které se slova často nepodobají vůbec ničemu povědomému. Třeba to macheropíruno (příbor) v mojí hlavě reprezentuje bůh Perun (pěknej machr, mimochodem!) držící vidličku a nůž, u slovesa archízo (otevírat) pokaždé pomyslně otvírám archivní víno, u slova to brády (večer) vidím dva antické filosofy se zarostlými bradami, jak pijí víno v taverně na břehu moře. A když náhodou přijde aha moment, kdy ve slově přece jen rozluštím něco známého (jinéka – žena, viz gynekologie; gála – mléko, viz galaxie; jatros – lékař, viz pediatr apod.; lefkó – bílý, viz leukocyty, atd.), jsem v totální extázi.
Tak držím palce, ať je váš pan Filip stále zdráv a ať mnemotechnickým pomůckám propadnete stejně vášnivě jako já. Ovšem podotýkám, že pokud vám kvůli nim nakonec naroste chobot, reklamace neberu. A kdybyste se naopak chtěli o mnemotechnických pomůckách a dalších vychytávkách k učení jazyků dozvědět víc, navštivte můj kurz Smart Linguist. Pro dobrého člověka se na něm místo vždycky najde, jak praví známé pořekadlo.
Do paměti se věci zapisují systémem tzv. rámců a scénářů. Představte si archiv. Když se učím nové slovo, například název potraviny, pokrmu, kytky nebo třeba název kapely (okra, bum bo nam bo, strelície, Talisk), v mysli se uloží do příslušného boxu s významově podobnými věcmi (jiné nevšední potraviny, rostliny nebo hudební interpreti). Bez dalšího úsilí tak ale dané slovo zůstane pouze v takzvané pasivní paměti – to znamená, že když s ním přijdeme do styku, význam se nám vybaví, ale aktivně si ho nevybavíme.
Aktivní paměť potřebuje o krok navíc – a hlavně k tomu slouží mnemotechnické pomůcky.
Mnemo – z řeckého slova paměť. A abych tomuto terminologickému odkazu učinila zadost, uvedu pár příkladů z řečtiny. Coby milovnice Řecka jsem se nedávno rozhodla naučit se řecky tak, abych si při svých cestách na Kyklády nebo Dodekanésy mohla začala nedávno učit a při níž si bez různých berliček ani neškrtnu.
macheropíruno (vizualizace), tetárto (asociace s jiným jazykem – španělština), archízi (otvírat) – vizuální a zvuková podoba, me sinchoríte – metoda diferenciace (něco mezi synchronní, seňorita, značkou Sencor.
části dne – proí (projímadlo), mesiméry (mery sedí na mezi), apójevma (po obědě, ale když člověk neví, že jevma je oběd, může si pomoct třeba slovem nápoje, revma, jev…), brády (scéna – staří řekové s vousatými bradami, jak sedí v taverně na břehu moře a popíjejí víno. Níchta – němčina, případně night, nech to. nehty, rychta.
xenodochío, thálasa (moře), psári (ryba)
aha! momenty: yinéka, galaxí, spíti (hospital, hospitality), jatros, lefkó (psáno leuko),
Tipy pro efektivnější studium angličtiny i dalších jazyků. Osvojte si kreativní metody učení. Tyto techniky trénování paměti využijete každý den.
Mnemotechnické pomůcky
